Po roce opět jedeme na Pochod na podporu železniční trati Bezdružice - Teplá, je to už 20. ročník! Na nádraží v Teplé nás hezky přivítal pan starosta, promluvil o historii a trase, dostali jsme placku s DVACÍTKOU a zákusek na cestu. Po nezbytném razítkování jsme vyrazili ke Klášteru Teplá, tam nás překvapil Sláva Samuel, samozřejmě na kole. Po krátké prohlídce se loučíme s Honzou, jde delší trasu.
Naše "holčičí" parta jede historickým autobusem do malebného městečka Úterý, kde se snad zastavil čas a historie dávných dob se zachovala ve stavbách i v krajině. Cesta podél Úterského a potom Nezdického potoka vede otevřeným údolím plným zeleně, motýlů a ptačího zpěvu, do toho taky komáři a hovada, protože na obloze se občas objevovaly bouřkové mraky a ozývalo se vzdálené hřmění. Ale nebojte, bouřka nakonec nebyla.
Ve stylové hospůdce na přírodním Nezdickém koupališti jsme doplňovaly síly a tekutiny. Dvě děvčata z naší party se rozhodla pro jedno malé "dělené" pivo, takže k všeobecnému veselí došlo na přelévání malého piva na ještě menší až úplně nejmenší... tak soustředěně, že tam Jarmilka nechala svůj oblíbený deštník. Ale za rok se vrátíme !
Tady jsme opustily trasu podél potoka a zdolaly vrchol Špičáku s výškou 595 m. Sestup do Bezdružic urychlil živý had na cestě, raději jsme se shodly, že to byla užovka ....? V Bezdružicích bylo krátké setkání s ostatními účastníky a už jsme nastupovaly do historického autobusu směr Teplá.
Jízda tepelskou krajinou tímto autobusem je velký zážitek, úzké silnice lemované starými alejemi, kapličky, stará sídla, maková pole a hlavně prudké sjezdy a stoupání, úzké zatáčky, brzda- plyn, rachot, spolehlivá klimatizace pomocí oken a střešního otvoru, na závěr jsme děkovaly panu řidiči i jeho pejskovi. Čekání na vlak z Teplé do Mariánek na terase penzionu U nádraží bylo příjemné, ve vlaku z Mariánek do Chebu jsme se setkaly s Honzou Šafářem a kolem šesté byli doma.
Takže zdrávi došli a za rok zase!
Odťapala a pro nás línější i nafotila a zapsala Alena Pitelková
A jak to bylo s tím hadem? Had ženu ujišťoval: "Nikoli, nepropadnete smrti. Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči." A Eva pak jabko podstrčila Adamovi. Jenže když potkaly hada, byly tam už jen samý ženský. Takže ... Takže bacha! Musejí to jabko mít někde schovaný!!
