Jarní setkání turistů Karlovarské oblasti patří k největším turistickým akcím v daném roce.
Již 23. ročník se letos uskutečnil - pro nás z Chebska v nedalekém - Novém Kostele.
Nový Kostel je malá obec v okrese Cheb, kde žije pouhých 493 obyvatel. Letošní turistický pochod, vzhledem k nádhernému předjarnímu počasí, přilákal velké množství turistů. Většina vystoupila na nádraží v Novém Kostele, nebo přijeli smluvními autobusy z Karlových Varů, Sokolova a Mariánských Lázní. Někteří si trasu do cíle prodloužili do Lubů u Chebu a cestou obdivovali přírodní park "Leopoldovy Hamry".
Ti, kteří vystoupili v Novém Kostele, se cestou do cíle, který byl v místním kulturním domě, zastavili na zámku "Nový Dvůr". Zámek Nový Dvůr byl založen na konci 16. století jako hospodářské sídlo. Po roce 1945 byl převeden do majetku státu, chátral, využíval ho státní statek a zámek sloužil jako správní budova. Počátkem 90. let 20. století byl převeden do soukromých rukou a od roku 2013 zde probíhá postupná rekonstrukce. Konají se zde nepravidelně společenské a jiné akce, svatby a koncerty. Jedné svatby jsme byli i my nepřímo svědky, proto jsme si mohli prohlédnout pouze přízemí zámku a nádvoří.
Ivana Böhmová
Je to divný!
Do konce zimy ještě zbývají skoro tři dny a Mariánky už pořádají Jarní setkání turistů. Já vím, jsou východně od nás podivné země, kde třeba říjen mají v listopadu, ale u nás?!
Už při Zimním kraji léčivých vod sondujeme u pořadatelů terén, nakonec ze spousty nabídek volíme jen zajištění oběda pro zájemce. Vlak nám z i do Chebu jede dobře, místa v autobuse proto přenecháváme Ašákům, kteří to s tou dopravou mají vždycky složitější.
Na nádraží se nás v sobotním dopoledni schází nepočítaně a když se nějaké cifry dobírám, dělá to 23 lidí. Program je v podstatě volný, takže největší část vystupuje už v Novém Kostele (nebo spíš na zastávce Nový Kostel, protože do vsi samotné je to odtud ještě 2,5 km), někdo ještě popojíždí do Dolních Lubů a sedmička nás dojíždí až do Lubů. Klidně bychom si ještě připlatili a jeli dál, ale koleje tady končí. „Konečná, vystupovat!“ Jo, každý jednou dojedeme na konečnou a i když bychom si rádi připlatili, koleje už dál nevedou ...
Po vachrlatých schůdcích scházíme od nádraží do města, u kostela máváme soše houslaře a dál se škrábeme šíleným krpálem směrem na Opatov. Tenhle kopec má naštěstí brzo konec, ještě chvilku šlapeme po silnici a už stojíme u infotabule v Opatově. Hned vedle pomníku padlých ve světové válce – jako v každé německé obci, i tady je to dlouhá řada jmen.
Vstříc úžasným výhledům (rozuměj: furt do kopce) se škrábeme k nikdy se netočící vrtuli pod vrcholem Čihadla. Ale počasí je dnes opravdu parádní a i přes trošku zamlžené dálky ty výhledy za zpocený tričko stojí.
Abychom neofoukli, mizíme vzápětí v lese, jdeme asi kilometřík po hřebeni a pak širokou svážnou cestou začínáme scházet k Novému Kostelu.
V cíli jsme chvíli před jednou a i když část lidí už vyrazila na dřívější vlak, sál je i tak natřískaný. Platíme startovné, dostáváme diplom a dáváme si rozchod. „Jede to v 15:26!“
Sednout si není kam, u okýnka se mi daří vybojovat kofolu a jdu si ji vycucat ven. Co dál? Ve vsi toho moc k vidění a tím pádem ani k focení není, za chvilku jsem s tím hotový, vymotávám se ze vsi a po chvíli se pohodlně usazuju do trávy u silničky na Čižebnou. Sluníčko hřeje, skřivani zpívají …
Cestou na vlak se stavuju na zámku Nový Dvůr (píše o něm Iva) – s chutí bych se podíval dovnitř, ale i svatebčany krásné počasí vytáhlo ven, hemží se všude, tak fotím jen zvenčí a urychleně mizím. Třeba se sem ještě někdy dostanu. Ale abych se kvůli tomu ženil, tak moc to zase vidět nemusím!
Na zastávce už se pár lidí povaluje, s chutí se přidávám. Vláček přijíždí s mírným zpožděním, ale vždyť je krásně, kam bychom spěchali?
V Chebu na nádraží „Ahoj!“ a za týden už nás čeká skutečně první jarní vejšlap. Tedy První jarní vejšlap.
Jo, a nakonec se odněkud vykulili ještě tři další, takže nás - jestli jsem už na nikoho nezapomněl - bylo 26.
V.L.
foto: Ivana Böhmová