slogan webu - změňte či smažte dle uvážení
Navigace: KČT, odbor Union Cheb > Z našich výletů > 14. 5. 2023 Jarní Hartenberg

14. 5. 2023 Jarní Hartenberg

„Nejedem!“ staví to Alena rezolutně, „to bychom ráno musely brzo vstávat!“

„A kdybyste třeba šly dřív spát?“

„A blbý je, že si tam ani nemůžeme dát kafe!“

„??? … Copak vám ho hradní pán už někdy neudělal?“

Je to marný. Když už to vidím celé hnědé, volá Jiřka. Jede. Tak už to vidím světle hnědé. A ještě se k nám mají připojit sokolovští Jana s Jardou – dnes jsme na Doupově udělali účast my jim, zítra na Hartenbergu oni nám. Je to jak v té RVHP – musíme si pomáhat, aby ta bída byla snesitelnější.

 

Chvilku před osmou se všichni scházíme před školou ve Hřebenech a když se dostaví i hradní pán, jdeme bez dlouhých řečí spát makat. Momentálně je největším hitem úklid kolem hradu a zprovoznění okružní cesty. Fasujeme lopaty, kolečka a hrabičky, aby se nakonec ukázalo, že na trhání plevele jsou stejně nejlepší ruce.

Jana s Jiřkou se pouštějí do čištění svahu pod bývalou přístupovou cestou, Jarda se zmocňuje kolečka a začíná kousek dál odvážet už pohrabané listí a já se všude motám, fotím a vyzobávám drobné nedodělky – tu starou kupku listí, tam hromádku větví, rychle ženským odvézt vytrhaný plevel, pak odkutálet šutr, odvézt vyhrabané cihly …

Blíží se poledne a už dávno předtím zjišťujeme, že ten vypletý svážek dneska nezarovnáme – je to trocha hlíny a spousta stavební suti. Tak s tím bude ještě spousta práce – a nejen pro nás.

Pan Loos vyhrožuje na jednu s obědem, Jana s Jardou se toho evidentně lekají a prchají. Ale on špatně nevaří … Nevadí, alespoň máme s Jiřkou každý dvojitou porci. K jídlu, no – a pak i k zaplacení … Po obědě už necháváme hradního pána vydechnout a protože nám nechal hrad otevřený, jdeme ještě chvilku máknout.

Rozrejpávat ten dopoledne vyčištěný svah už nemá smysl, bereme si proto s Jiřinou lopatu a pár (=2) kyblíků a jdeme do hradního sklepení vyklidit tu kupičku suti. Tu kupičku vyklízíme půldruhé hodiny a dopadlo to jako s tím svahem – zase tam trochu zbylo. No jo, nejsou lidi!

Před čtvrtou balíme, poklízíme nářadí a obíhačkou přes někdejší zámecké zahrady hrad opouštíme. Zadem je to jednak blíž na nádraží, druhak jsme zaprášení jak mlynáři a než vlezeme do vlaku, musíme vlézt do potoka.

Courák od Kraslic má sice chvilku zpoždění, ale z toho se nestřílí, v Sokolově máme na přestup času dost. Do Chebu už to jede na čas a před půl šestou jsme v Chebu. Jiřka jde ještě na pivo (zasloužené) a snaží se mě zlákat:

„Nejdu!“ stavím to rezolutně, „musím ráno brzo vstávat!“

 
© unioncheb.netstranky.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma