„Hele, prej jsi spal se želvou??“, ptá se kamarádka nevěřícně.
„Ne se želvou, na ŽELVĚ!“
„To je to samý! Ty …..!!!“
Před nařčením ze zoofilie mě zachraňuje až vysvětlení, že ŽELVA je chebské hřiště. Stejně moc nevěří.
„A víš, kolik nás na ní spalo?“
„Vy ….. !!!“
Po loňském intermezzu u hájenských hasičů, kde sice bylo moc dobře, ale taky bylo moc dobře vidět na naše stany, nacházíme letos azyl ve skautské klubovně na už zmíněné ŽELVĚ.
Začíná to blbě – Honza je potlučený, mně nejede auto a musíme změnit termín. Přesto se nás nakonec v pátek večer schází v příjemně vytopené (= vyhřáté) skautské klubovně devět. Sedělo se, klábosilo a když přišel čas jít spát, nikomu se ven moc nechtělo. Nakonec stan postavil jen Zdeněk a já s Jindrou jsme si alespoň vyhodili spacáky na otevřenou verandu.
Na sobotní výlet se i počasí umoudřilo a páteční liják vystřídalo skoro jarní povětří. Příjemnou procházku podél přehrady a přes Komorní hůrku končíme ve Františkových Lázních u modrého slona – kruci, ne, u Modrého slona! Kamarádům se tu líbí, moc dobře jsem to vybral!
Během odpoledne se porůznu přesouváme do Chebu – busem, pěšky, hledaj se kešky – a večer se zase scházíme ve vyhřáté klubovně. Bodejť by ne, když jsem v ní celé odpoledne poctivě topil!
Ráno už je zase počasový nečas. Balíme, uklízíme a před polednem mizíme. Letos bylo to zimní táboření vůbec nějak podivné – bez zimy, bez sněhu, bez stanů.
A s tím slonem se taky chlubit nebudu, želva úplně stačila. Ještě k tomu s modrým ….!