„Opravdu, Milosti, vy nemáte rozum.“
Miguel de Cervantes, Don Quijote
V práci přemlouvám kolegyni k nejrůznějším turistickým nepravostem, nakonec kývla až na to lezení. To čumím! A že vezme i rodinu. To čumím!!
V sobotu ráno dorážím na parkoviště pod skálami a nikde nikdo. To čumím. Nakonec beru věci a jdu na skály, určitě budou tam. Nejsou. To … mě nepřekvapuje. Jdu se porozhlídnout a za chvilku se rodinka v počtu čtyř vykuluje z druhé strany, auto prý nechali hned zkraje lesa u hampejzu. Tak to bychom měli. O Petra s Ondrou strach nemám, ti nás najdou.
Našli, Petr přichází i s Eliškou, takže nakonec je nás osm. S Ondrou vysypáváme bágly a jak se tak v té kupě přehrabujeme, Ondra po očku pokukuje po skále.
„Je rok od roku větší.“
„Blbost!“ utínám to hned v zárodku. „Skály jsou součástí neživé přírody, ty růst nemůžou!“ Pokradmu ji pozoruju. ….. Fakt nemůžou?
„Vyčurat a do kšírů!“ Než se do nich nasoukají, jdu nahoru zavěsit lana. Kdo má kšíry, zkouší si něco vylézt a abychom se nahoře nehromadili, hned zase slanit. Docela jim to jde. Protože lan ani kšírů není nazbyt, musíme se střídat. A kdo zrovna neleze, alespoň kibicuje. Všem je samozřejmě jasné, že ten na tom laně leze jak ponocnej a že oni by to lezli úplně jinak a jinudy a hlavně líp. A co tam furt dělá, dyť to tady není skála, to jsou schody, už měl bejt dávno nahoře. A kdyby nebyl vyklepanej a zbytečně se furt nejistil, tak už moh' bejt i dole!
Konečně se lezci i kibicové unavili a svorně se vyhřívají na sluníčku. Asi už nikdo nepoleze, jdu stáhnout lana. Jak se tak škrábu nahoru, přijde mi letos ta skála zase o trochu vyšší. A taky strmější. Blbost! Snad mě Ondra neslyšel?
Než definitivně sbalíme, jdeme si ještě chvíli zablbnout s Vendulou a Milanem – zatím jenom kibicovali, tak si teď zkusí slanit alespoň z malýho šutru. A kdyby něco neklaplo, dole přistanou do borůvčí. Ale klaplo všechno a příště už jsou očekáváni normálně na skále.
Balíme, ještě společnou fotku a rozcházíme se. Kluci mi ještě pomáhají odnést bágl k autu – a to je vše.
Vlastně ne …
Doma mi to nedá a hrabu se ve starých atlasech. Tak třeba taková Sněžka měřila 1602 metry, dneska udávají 1603. Mount Everest měřil 8847 m, dnes už je to 8848 a prý ještě fous k tomu. A co je nejpodivnější - nejvyšší hora Evropy měřila 4807 m a byla v Alpách. Dnes má 5642 m a je na Kavkazu!
Takže Ondro, měl jsi pravdu!
A nejen že rostou, ony i běhají!!