„Jak na Nový rok, tak po celý rok!" A protože „všelikeré kvaltovanie toliko pro hovado dobré jesti", jak věděl už pan Komenský, dělám si v klidu na Silvestra odpoledne kafe a chvilku po třetí se vydávám na Zelenou horu. Jednak budu mít náskok, druhak ten půlnoční brajgl opravdu nemusím.
Už za šera na vršku Zelené hory nacházím příjemně zašité místečko pro stan, vařím večeři a chvilku sleduju dění pod kopcem. Moc dlouho mě to nebaví a kolem sedmé mizím ve spacáku. Voják a pošťák spí kdy to jde a co to jde.
V noci se vyjasnilo, září hvězdy a od sousedů znějí zvony.
Ráno je docela kosa, ze spacáku lezu až za světla a vyloženě nerad. Po snídani pomalu balím a zpod rozhledny sem doléhá kravál. Zdrojem jsou hoši z CHETESu - letos si docela přivstali, stan už mají postavený, tak si alespoň přejeme do nového roku a trochu jim pomáhám nastěhovat stoly a lavice. No, tak nezištná ta pomoc zase není, potřebuju nějaké urvat pro nás. Jak na Nový rok, tak po celý rok!
V devět se nahoře objevují Pitelkovi s Pavlem a s pár (= narvané auto) nezbytnými věcmi. Zatím co stavíme náš stan, přichází nahoru i Petr a začínají se courat první lidi. Půl desáté a žádné davy, letos to asi bude bída.
V deset je plac pod rozhlednou plný lidí, sotva stíháme vybírat příspěvky do naší novoroční sbírky (což je dobře), prodávat suvenýry (což je dobře) a zaregistrovat stížnosti, že rozhledna je pořád zamčená (což je špatně). Nakonec nezbývá než pro ty klíče dojít. Vítězoslavně se s nimi vracím - jenže co jsou platné klíče, když nějaký blb bez klíče zpotvořil zámek. Otevřít ho nedokážou ani hasiči, leda uříznout. Chlapci, není to naše, tak se nic řezat nebude. Přátelé, litujeme!
Chvíli pomáhám v našem stanu, spíš se tu ale pletu – Pitelkovi, Petr a Pavel jsou už dokonale zaběhnutí a když koukám na zásoby, moc na výdej už toho nezůstává. Nahoru postupně přichází i docela dost našich členů, v tom blbinci ani není čas se všemi si popřát. Konečně doráží nahoru i pan Francl a jdeme se znovu podívat na ten zámek. „Hm, zámek je v háji, musíme to uříznout." Požehnání správce máme, ještě jednou otravuju hasiče a rozhledna je – alespoň pro ty, co vydrželi – přístupná.
Po poledni nápor lidí trochu slábne, město už má občerstvení vydané a balí a my jsme na tom podobně – čtyřlístky došly, perníky máme jen rozbité a diplomů už taky moc nezbývá. Máme tu být do jedné, je tři čtvrtě, balíme! Když je sbaleno – óóó, ono je teprve půl ... No, to jsem se nějak překouk!
Celou cestu domů Alena remcá co všechno bylo špatně a hlavně že jsme neměli balit dřív! No, neměli, ale nebylo to úmyslně a s tím, co nám zbývalo, bychom tam stejně už žádnou slávu neudělali. A že občas něco nevyšlo? Ne vždy to byla naše vina a hlavně: napíšeme si to a příště chybičky vychytáme. Ony se příště zase nějaké nové objeví. A nejen příště – vždyť jak na Nový rok, tak po celý rok!
Na Nový rok nám lidi do té kasičky něco naházeli. Na Tři krále už jsme byli o krok dále a věděli jsme kolik – odpoledne jsme se sešli v prostorách chebského Turistického infocentra a spočítali to.
Na podporu výstavby a úprav turistických tras pro vozíčkáře jste letos věnovali 10741 korunu.
Děkujeme a vězte, že je to zatím nejvyšší vybraná částka za všech 11 dosavadních ročníků této akce.