Jarní setkání turistů Karlovarského kraje patří k jedné z největších turistických akcí. V letošním roce byl cíl dostředného pochodu v Dubině, pořádající byl Klub českých turistů Slovan Karlovy Vary.
Z Chebu nás brzy ráno (ale jak pro koho) vyrazilo 11 do Ostrova nad Ohří. U nádraží jsme se napojili na žlutou turistickou značku, která kousek kopíruje naučnou stezku „Po starých cestách kolem Ostrova". Po ní jsme došli ke zřícenině loveckého zámečku Mořičov, chvilka oddechu, nějaká ta fotografie a pokračovali jsme k rozcestníku "Zemské stezky". Odtud jsme šli po zelené turistické značce přes malou obec Stráň, kde je pěkně zrekonstruovaná místní kaple, do bývalých lázní Kyselka.
Největší rozkvět lázně Kyselka zažily ve 2. polovině 19. století, kdy na scénu přichází velmi zdatný obchodník a karlovarský rodák Heinrich Mattoni. Pronajímá si Ottův pramen a buduje zde moderní stáčírnu pramenité vody. Od hraběte Černína kupuje roku 1873 celé lázně a dále zde rozvíjí stáčení vody i samotné lázně. Nechává vystavět krásné lázeňské objekty s dekorativně vyřezávanými a hrázděnými konstrukcemi. Tato pohádka však po Mattoniho smrti bohužel skončila. Po válce byly lázně zestátněny a využívány výhradně jako dětská léčebna. Nejvíce začaly chátrat po nevydařené privatizaci, kdy střídaly jednoho majitele za druhým. Dnes budovy vlastní Karlovarské minerální vody a Lázně Kyselka o.p.s. Lázně procházejí nákladnou a náročnou obnovou. Obnovy se zatím dočkal jen dům Stallburg a Löschnerův pavilón, kde je Muzeum Mattoni. Na malé lázně na pravém břehu řeky Ohře je ale stále smutný pohled.
Z lázní Kyselka už nám zbýval jen kousek do cíle, který byl v Dubině. Rozhodli jsme jít co možná nejkratší trasou po silnici, protože počasí, které nám až doposavad přálo, začalo ukazovat svoji odvrácenou tvář. Tak se také stalo, že těsně před cílem se strhnul krátký, ale intenzivní slejvák. Po registraci jsme rychle obsadili prázdná místa, sál v Dubině se začal rychle plnit. Nikdo z nás neměl předem objednaný řízek, jak bylo avizováno v propozicích, ale nějak se stalo, že na každého se dostalo. Po občerstvení začala hrát skupina "Kulhavý band", využili jsme příležitost a trochu si zatancovali. Jak už to na podobných akcích bývá, někteří pospíchají domů, někteří rádi posedí, takže při zpáteční cestě jsme se rozdělili a každý odjel domů podle svého, určitě ale s pocitem příjemně strávené jarní soboty.
text a foto: Ivana Böhmová
