slogan webu - změňte či smažte dle uvážení
Navigace: KČT, odbor Union Cheb > Z našich výletů > 9. 6. 2019 Den VHT s Unionem

9. 6. 2019 Den VHT s Unionem

V prázdné nádražní hale se ráno scházíme tři a protože při tom i zůstalo, nakládají mě kluci i s báglem do auta a frčíme na Goethky. Na parkovišťátku pod kopcem hážeme bágly na záda a stoupáme ke skalám. Cestou se mne Ondra s Petrem vyptávají jak je to tady se skřítky.

Samozřejmě že tady jsou. A že jsme je ještě nikdy neviděli? No protože sem jezdíme v neděli a to skřítkové, stejně jako my, většinou nepracují. Skřítkové totiž obývají všechny skály, skalky, kamenná pole a dokonce i třeba jen větší osamocené šutry. Musejí tady na všechno dohlížet, všechno zjistit a o všem vědět. A s tím je spousta práce. Není proto divu, že na velké hory nebo dokonce celá pohoří už skřítci nestačí, tady už přicházejí ke slovu duchové hor. Na rozdíl od skřítků jde o bytosti většinou nevrlé až mrzoutské, ale kdo přichází do hor s dobrými úmysly, s úctou a pokorou, toho obvykle nechají napokoji. Nedobré úmysly, neúctu a pýchu ale trestají. Nejhůř ale dopadne ten, kdo by chtěl horám nebo jejich obyvatelům – a nejen těm lidským - škodit. Ten probudí dřímající démony - a ti netrestají. Ti se mstí. A jak je to na skalkách? Inu, i takový nasraný skřítek úplně stačí!

Nahoře přecházíme celý hřeben až k poslední větší skále a pod ní vybalujeme nádobíčko. Vyčurat, ustrojit, zkontrolovat a jdeme na to.

Od západu vede na skálu pohodlná pěšina, nahoře dáváme smyci do slaňáku, karabinu, zacvaknout lano a můžeme si dát první slanění. Ta východní strana vůbec není jednoduchá, hned za hranou se jde do menšího převisu a zhruba v půlce výšky do většího. Chvíli si jezdíme, chtělo by to ale taky něco vylézt. Okukuju takový celkem lezitelný žlábek, vážu se na lano, Ondra jistí. No, ono bude problém jen se k tomu žlábku dostat ... Po pár pokusech se daří, pak to celkem jde až do půlky. Tady zamrzám, za chvilku už mám křeče v rukách a končím. Kluci to taky zkoušejí, bohužel s velmi podobným výsledkem.

Jdeme na něco lehčího.

Přesouváme se na hlavní skálu. Severní strana je jasně nad naše síly, nahoře si cvakáme lano do kruhu a na sice vyšší, ale daleko lehčí stěně si spravujeme pošramocené sebevědomí. Pak si hážeme lano na druhou stranu a když tu skálu nevylezeme, alespoň si ji prohlížíme ze slanění.

Je skoro poledne, dáváme si ještě malé opáčko a zkoušíme nějaké fígle, třeba zamčení osmy. Ondra se chlubí svým nálezem z hor, vypadá to jako trošku složitější slaňovací kyblík. Společnými silami přicházíme na to, jak to asi funguje, a hned to taky zkoušíme. Pěkný, dokonce to i funguje, ale asi všichni zůstaneme u osmy.

Po poledni balíme a scházíme k autu. Ještě si jdu odskočit a když se vracím na cestu, nahoře u poslední skalky vidím několik drobných postaviček ve špičatých čepičkách. Mávají.

Tedy – snad ...

P6090008.jpg
P6090025 (2).JPG
P6090059.jpg
P6090084.jpg
 
© unioncheb.netstranky.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma, reklama PC fórum