slogan webu - změňte či smažte dle uvážení
Navigace: KČT, odbor Union Cheb > Z našich výletů > 8. 6. 2019 Z Bečova za minerálními prameny

8. 6. 2019 Z Bečova za minerálními prameny

Po registraci v místní sokolovně v Bečově nad Teplou jsme se rozdělili na dvě skupiny, první šla s Víťou delší trasu přes Prameny do Mariánských Lázních a my zbylé tři turistky jsme se vydaly pod vedením Alenky Pitelkové na tak zvanou alternativní trasu - obtížnou, nesjízdnou pro kočárky. :-D Šly jsme po červeně značené Panoramatické stezce, kterou jsme vystoupaly na vršek s altánem a nově obnoveným Barvířským křížem s krásným výhledem na město.

Na kopcích kolem Bečova nad Teplou na Karlovarsku stály ještě v první polovině 20.století tři kříže.Ty ale postupně zmizely. Místní obyvatelé se rozhodli pro jejich obnovu. Před lety znovu vztyčili kovový kříž na tak zvaném Zlatém vrchu  a letos v dubnu přišel na řadu Barvířský kříž a s ním i téměř zapomenutá hudební tradice. Na počátku 20. století zněly ze tří kopců v okolí Bečova zvuky trumpet. Vyjímečná hudební událost je spojena se šlechtickým rodem Beaufort-Spontinů, kteří žili na místním hradu a zámku. K úmrtí hraběnky Beaufort se váže tradice troubení. Na velikonoční neděli se troubilo na kopcích tří křížů. Tuto tradici by chtěli obnovit zatím alespoň u jednoho kříže, řekl bečovský umělecký kovář Ivo Rudolf, který se podílel na obnově Barvířského kříže, ke kterému jsme došly a odkud letos poprvé zazněl zvuk trumpet. Iniciátorkou byla poslední žijící rodačka z Bečova nad Teplou Anna Rajserová, která chtěla obnovit tradici troubení, která se váže k úmrtí hraběnky.

Z vyhlídky jsme se vrátily stále po červené značce na pastviny, odtud jsme následně sešly na silnici Bečov - Nová Ves a odtud jsme se již napojily na zelenou turistickou značku a po této trase jsme došly ke kontrole.

Od kontroly scházíme po stejné cestě do Bečova, opět kolem nádraží přes železniční přejezd, kolem Staré Pošty a přes most přes řeku Teplou jsme zahnuly doprava do cíle našeho putování - Bečovské botanické zahrady.

 

Text a taky něco fotek: Ivana Böhmová

 

            Zatím co se malý šlapky couraly po Bečově, my velký jsme to hned po startu vzali od nádraží hore kopcom přes lesy a louky až k Dominově skalce. Kdysi jsme byli až na jejím vršku, dnes je rezervace nepřístupná, tak jsme nedráždili ani skřítky, ani ochranáře, spokojili se pohledem zezdola a pokračovali k Novoveské kyselce. Na infotabuli se chlubí obnovou pramene, holky nakoukly a prý humus!

            Kousek dál podcházíme další známou rezervaci Křížky a pěšinou podél Dlouhé stoky docházíme na silnici do Pramenů. Zatím co si holky máchají nohy ve stoce – té Dlouhé, s krásně čistou vodou – přelézám za silnicí asi tři metry do další rezervace a fotím úpolíny i hned vedle rostoucí prstnatec májový – že by pozdrav ze vzdálené Komorní hůrky?

            Holky už se těší v Pramenech na jedno. Nerozmlouvám jim to, ale v nejzadluženější obci v republice, kde nemají ani na veřejné osvětlení, hospodu fakt nečekám.

            Nebyla. Sedáme alespoň za posledním barákem u Barochova pramene - lavička, upravené okolí a překvapivě vydatný pramen dobré minerálky jsou za tu nefungující hospodu celkem přijatelnou náhradou.

            Odtud dost otravným stoupáním po silnici obcházíme rezervaci pod Vlčím hřbetem a vzápětí se na něj ještě větším krpálem škrábeme lesem. Ale i tenhle kopec má konec a do Mariánek už je to odtud jen z kopce.

            Pod vrškem Vlčku se proplétáme labyrintem hadcových skalek a po chvíli docházíme k Farské kyselce s celkem dobrou minerálkou. Zrovna když o kus dál řešíme, jestli Smraďoch fakt smrdí, dává o sobě vědět. Jedno jezírko je vyschlé úplně, ve druhém je trocha vody a malý vývěr CO2. A všude bílé chomáčky suchopýrů.

            Rachot bourané stavby poutá hlavně moji pozornost – k zemi jde někdejší hotel Nimrod. Co jsme se sem na lyžích najezdili! Bohužel další výsledek zpackané privatizace.

Dlouhým sestupem scházíme k přehradě a dál k Lunaparku. Po silnici se mi jít nechce, přesvědčuju ženský, že lesem podél potoka je to hezčí a o nic delší. Končíme v prameništi a přes potok brodíme. Ale to už jsme u Lesního pramene a za chvilku procházíme horní částí Mariánek. Holky se ptají, jestli ještě stihnou zmrzlinu. „Jo. Buď zmrzlinu nebo vlak."

Nakonec stíháme obojí a kolem páté jsme v Chebu.

2.JPG
DSC_0750[1].JPG
DSC_0788[1].JPG
P6080092.jpg
 
© unioncheb.netstranky.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma, reklama PC fórum