Začátkem dubna nás jaro opustilo a začalo mrznout a sněžit. Znovu se ukázalo, že uspořádat akci když je pěkně dokáže každý moula, ale uspořádat ji když je hnusně, to je to pravé umění!
Rozkaz z MASky zněl jasně: „V devět na značkách!“ V pátek navečer ještě u Pavla ověřuju neexistenci zádrhelu a čas nakládky v 8:45. V sobotu ve ¾ na 9 opravdu nakládáme stan a stolek, nadáváme na počasí a frčíme na Skalku.
„No kde jste?!“ vítá nás paní z MASky když za pět devět přinášíme stolek. „My tu jsme už půl hodiny!“ Jo, za dobrotu na žebrotu …
Tahat stan mezi rozložené věci už nemá smysl, rozkládáme stolek a zkoušíme být alespoň něco platní. Pavel dostává na starost evidenci, já výdej pracovních rukavic. Když se trochu rozkoukáme, registrujeme 4 naše členky, několik rodin s dětmi, skauti prý už vyrazili a zmatek tady momentálně udržují děti ze 6. ZŠ. Naše ženský posíláme poklidit kousek dál od řeky na silnici od vlakové zastávky na Skalce směrem k bývalé Myslivně – procházet už stokrát vysbíraný úsek podél vody nemá smysl a tady budou alespoň něco platný.
V kempu na Podhoří, kde jsme obvykle končili, letos být nemůžeme, dostáváme ale pozvání na pečení buřtů v Tršnicích. I když jsme – prý – přišli pozdě.
Před desátou balíme a přejíždíme s Pavlem do Tršnic. Chvíli to tam hledáme – vodácké tábořiště v Tršnicích je totiž v Chocovicích – ale Čech si poradí … Chvilku tu bezcílně bloumáme, pak beru pytel a jdu posbírat svinčík na druhém břehu. Uklízeli jsme tu už loni, přesto to po chvilce vydává na půl pytle směsky, zánovní botu s bruslí a dobře dvoumetrovou pořádnou rouru. Končím a táhnu to všechno na tábořiště. Pavel taky nezahálel, takže teď už si ty buřtíky zasloužíme. A když už je, dáváme si navrch ještě dobrou gulášovou polívečku. Zásobená je tahle akce náramně!
Protože je poledne, sobotní oběd tím máme vyřešený a můžeme jet. Cestou si říkáme, že na tu počasovou mizérii přišlo lidí dost a jak jsme viděli v pytlích, i letos řeka a její okolí leccos ze svých pokladů vydaly.
A ještě se musíme pochlubit: Společnými silami KČT (objev a nahlášení), MAS 21 (zařízení) a CHETES (úklid a odvoz) se podařilo zlikvidovat docela pěknou skládku pneumatik pod Dvorem v lipách.
A to je pro letošek vše. Zase za rok! V 8:30!!
Poslední čtyři fotky jsou ze skládky pneumatik u Dvora pod lipami, kterou se - i když byla od řeky dost vzdálená - podařilo díky spolupráci s chebskou MAS 21 a firmou CHETES zlikvidovat. Děkujeme a rádi jmenujeme - poděkování není reklama, to je slušnost!