slogan webu - změňte či smažte dle uvážení
Navigace: KČT, odbor Union Cheb > Z našich výletů > 2. 11. 2019 Studentský pochod ISŠTE Sokolov

2. 11. 2019 Studentský pochod ISŠTE Sokolov

Vypadá to nadějně – v noci vytrvale leje, nikdo nepřijde a já budu zase moct zalézt do pelíšku. Ráno déšť na chvíli ustává, na nádraží se nás schází sedm a vidina pelíšku se rozplývá.

Vlakem přejíždíme do Sokolova a po krátkém intermezzu ve vietnamském bistru se přesouváme před sportovní halu k pořadatelskému autobusu. „Kolik platíme?“ „Nic, bus je zadarmo.“ „Hm …“

Ve tři čtvrtě na jedenáct jsme na Přebuzi a jdeme vyřídit prezentaci. „Kolik máte startovné?“ „Nic, to je zadarmo.“ „Hmm … A co stojí pivo?“ „Taky zadarmo.“ „Hmmm …“ Buřty, polívka, všechno zadarmo. ISŠTE – to „E“ znamená „ekonomická“ – jako ekonomové by měli vědět, že zadarmo není nic. Jo, bezplatně někdy jo, ale nikdy zadarmo. No, dost řečí! Jdeme si pro nášup ... když je to zadarmo.

Konečně máme zdolaný i nášup a ve čtvrt na dvanáct vyrážíme. Hned za Přebuzí se noříme do mraků a mlha nás provází až na vrchol druhého nejvyššího kopce Sokolovska, Čertovy hory. Dokud byl její vršek holý, bylo prý odtud vidět šest pohoří. Dnes je tu vidět jen šest zmoklých (a sedmý to fotí).

Pokračujeme lesem nejdřív vrstevnicovými cestami a pak svážnou, po níž nedávno projela nějaká velká lesní potvora a cesta podle toho vypadá – po stranách rozryté koleje a jen uprostřed uzoučký proužek trávy, po kterém se snažíme balancovat. Konečně jsme dole  a otravně rozrytou cestu střídá otravná asfaltka, po níž je nám souzeno dojít až k Fišerovu prameni.

Tady si dáváme pauzičku a společně s partou Sokolováků pak dalším sešupem scházíme lesem nad Stříbrnou. Sokolovští odtud pokračují nejkratší cestou do Kraslic na nádraží a kamarádi by se k nim nejraději přidali. „Ale vždyť jsme ještě chtěli vidět hrad a skály a ..." „TY jsi chtěl vidět hrad a skály!“ čtu v pěti párech očí jasnou odpověď.

Mírně klesající cestou lesem a loukami scházíme do Stříbrné a kamarádi po delší době zase ožívají: "Hele, na ten protější kopec se nedostanem, dole je to zatarasený a asi tam chybí most!" Znám je už dost dlouho a jdu si to prověřit. Není to tak zlý – most pěšáci přejdou a zábrana se dá obejít. To by se vám hodilo, holenkové!

Odměnou je nám na kopci setkání s loupežnickou bandou - hrozí nám od svých doupat ve skalách, ale protože je nás víc, k nám dolů se neodváží. Po chvíli docházíme k dalším skalám, na kterých jsou zajištěné cesty – je to mokrý, klouže to a je to o hubu, přesto mě svrbí ruce a lituju, že jsem ty kšíry nevzal. Najít hrad se nám nedaří, od pomníku a nedalekého portálu štoly proto scházíme už opravdu nejkratší cestou na nádraží. Cesta se nám ještě jednou pokouší ztratit, ale protože s sebou máme dva chytrý – přesněji my máme chytrýho Honzu a Honza má chytrý mobil – daří se ji celkem rychle znovu objevit a chvilku po půl čtvrté jsme v Kraslicích na nádraží.

Stihli jsme tak i plánovaný vlak před čtvrtou a až na ten hrad a pivo v cíli jsme dnešní program beze zbytku splnili. To pivo jsme pak stihli při čekání na spoj v Sokolově a ten hrad, ten holt máme na příště.

Jo, a kšíry s sebou, vždyť my jsme pořádně nestihli ani ty skály!

PB020007.JPG
PB020020.JPG
PB020023.JPG
PB020025.JPG
 
© unioncheb.netstranky.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma, reklama PC fórum